VOLNÁ VÝCHOVA

Navštívil jsem po letech známé s tím, že si tam u nich odpočinu a přijdu na jiné myšlenky. Bydlí v lesíku na Vysočině a tak jsem se fakt těšil. Když jsem přijel žasnul jsem protože za dobu co jsem je neviděl už měli 4 děti ve věku 3,5,7,8 let. Krásné děti a bylo vidět že se jim i daří. První den jsem se s dětmi seznamoval a asi jsem to přehnal. U oběda na mou počest se mně 3 leté dítě pozvracelo na klíně, a stačilo mně během chvilky několikrát málem vyštouchnot oko vidličkou. Snaha ho dostat z klína byla marná,dítě nereagovalo ani na rodičovské kárání. Po obědě jsme šli na zahradu do altánku v klidu vypít sklínku a kávičku. Klid? Ani náhodou. Děti mně nutili ke hrátkám a ačkoli se mně nechtělo bylo mně blbé nereagovat a tak jsem šel.Rodiče si potřebovali kávu asi vypít v klidu sami. Napřed mně děti odvedli do kurníku kde mně ukazovali jak vypadá slepice. Dostal jsem kázání že slepice bůček nesmí a na dotaz jestli umím kdákat jsem odpověděl že ano a pokusil se vydat jakýsi skřet. Za smíchu dětí jsem byl označen za blbou slepici. Posléze jsem musel vidět prase a poplácat ho, protože kdybych to neudělal neměli by radost. Pak jsme šli hrát fotbal, spíše ragby, protože mně neustále sráželi k zemi s výkřiky Pražáky přemůžeme, a fandění rodičů jim dodalo kuráže, mně zkopali, natrhli ucho,a zbavili iluzí o krásném sportu. Když znaveni ulehli do trávy, má radost neznala konce. Šel jsem si vypít již studené kafe. Pomlácen ale spokojen že káva dodá energii. Omyl. Děti vesničtí chasníci odpočali asi pět minut. Zkoušeli jakou mám výdrž a pověsili se na mně a ozdobili mne jako vánoční stromek. Zkroutili mně ruce, jeden mně na zádech dloubal kolenem, další v domění že je kovboj mně řezal klackem a řval jedem hatatitlo!!! A rodiče se jen usmívali jak mají krásně hravé děti a jak dětem rozumím. Večer byl klidnější a tak jsem se dověděl že děti mají volnou výchovu a že je to moderní. Když jsem zalehl unaven dením hukotem peklo začalo. Děti mně vlezli do postele a chtěli pohádky, jednu jsem jim řekl ale to ne, to je málo. Tak jsem povídal a povídal až usnul.Vzbudili mně rázně: mlátili mně polštářem, protože nevěděli konec poslední pohádky. Pak jsme zvadli všichni. Ráno mně vítali slepice, kohoutek,řev kraviček a voňavá kávička. Děti spali. Využil jsem toho s tím že půjdu na procházku do lesa. Kdepak sám nikdy. Jak jsem zabouchl dveře, v okamžiku jsem je měl za zády. Strejdo počkej jdeme s tebou. Odmítnout nešlo. V lese jsem se dověděl že sbírám jedovaté houby, že se v lese nekouří, byl jsem označen za paďoura, protože jsem nevěděl že řvát v lese smí jen kanec. že sova je podobná jejich babičce, a že chodí šmírovat zamilované a mlátěj je šiškama,které po nich hází.. Oběd proběhl v klidu . Když jsem se vracel do Prahy bohatší o spousty mně neznámých věcí, vezl jsem si vzpomínku na krásné děti a současně i varování. CHodit na návštěvy kde mají děti volnou výchovu jen se zbraní. Spočítal jsem si modřiny, poničené oblečení a zjistil, že děti vlastně miluju. Fakt

04.08.2007 21:57:36 | stálý odkaz

<< na úvod
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se